Recenze

V původním Černém bodu na této straně strašila dámská kostra, o deset let později je to jiný výtvor "gotického" Buriana. Také tento malíř, jako všichni příznivci hrůzy, miloval strašidelné motivy. Robert Louis Stevenson inspirován Shakespearem stvořil českého prince, hrdinu z Klubu sebevrahů, Arthur Breiský, zavilý dekadent, mu podvrhnul své povídky, úspěšně. A pak že český horor není fascinující. 

Horor se mohl v naší domácí tvorbě vyvíjet přímo závratně i díky dostupnosti velkého množství zahraniční klasiky, a to takřka na vrcholu jejího rozkvětu, anebo dokonce dříve. Jedním z příkladů je třeba průkopník vědecko-fantastické tématiky, který ale ještě více vyniknul jako tvůrce hororových povídek, H. G. Wells. Ovšem co to, postava z obálky jako by naslouchala protější dívce od Sumína?

Ač to není hlavním účelem, historie hororu v českých zemích se občas dostane i na univerzitní půdu. Nikde o ni sice nemají zájem trvalý, přesto i tam trpí tyto náhlé excesy. Díky spřáteleným kruhům se tak o naší i cizí předválečné tradici mohou dovědět třeba i vybraní studenti Ostravské univerzity, Univerzity Palackého v Olomouci a jinde. V Praze v Národní galerii, Goethe Institutu nebo v Karolinu. 

Netopýří křídlo, klasická detektivka britského autora Saxe Rohmera, se v českém kontextu dovolává magie a rituálů již dle obálkové malby. Jistý typ detektivních románů navazuje v přímé linii na gotické příběhy a ne náhodou řada Spiessových děl má ve svém jádru racionální rozuzlení. Můžeme si ale být jisti, zda nás autor nevodí jenom za nos? Účel světí prostředky, dobové cenzory oklamal určitě.